Av.: poprsí knížete s praporcem vpravo

Rv.: poprsí sv. Václava v mitře čelně

Poznámka: Mírně excentrická ražba reversu přímo vpravo, 90°. Nový, dosud nepopsaný typ Svatoplukova denáru, v bořitovském nálezu doložený v plných jednatřiceti kusech, má několik charakteristických rysů. Dobře rozvržené kompozice líce i rubu rámuje ve vnitřním obvodku sekaný perlovec, oblíbený i na dalších ražbách tohoto knížete (C 428/429/431/440/450 – Š 348/351/352/361/369 – VP 101/113/115/118/129/136). Přehledně koncipované, v zásadě neobměňované a bez koruptel realizované opisy spolehlivě identifikují vyobrazené Přemyslovce, vlastní obrazy jsou jistě zvládnuté, motivicky i svým provedením se však obracejí ke starším předlohám. Polopostava knížete třímajícího trojcípou korouhev jako symbol vlády na líci má svůj předobraz v české ražbě Vratislava II . (C 346 – Š 158; srov. i Polanský 2023, 142–197, č. 35–214), drobnokresba kabátce knížete svojí technikou pak připomíná pojednání šatu sv. Václava na rubu dalšího bořitovského nového typu Svatoplukova denáru (S 8188 a S 8228–S 8241). Hieratické, primitivizující zobrazení sv. Václava v bohatě pojednané knížecí mitře s pendiliemi, vycházející jistě z dobových kánonických podobizen tohoto světce, pak lze nalézt rovněž na českých denárech Vratislava II. typu C 347 a Š 159a–d, odkud je pro znázornění vlastního knížecího majestátu zřejmě převzal i Ota I. Sličný (C 373 – Š 332 – VP 36) a poté posloužilo i pro „světecké“ strany denáru Konráda I. Brněnského (sv. Petr: C 364 – Š 432a–c – VP 24) a nepřiděleného moravského denáru z přelomu 11. a 12. století (sv. Jan: C 407 – Š 471 – VP 64). Ve spojitosti se sv. Václavem pak byla tato charakteristická varianta užita na jiné Svatoplukově minci (C 448 – Š 347a, b – VP 102). Denár vykazuje vcelku pečlivou ražbu z jedenácti lícních a šesti rubových kolků; excentrické posuny v ražbě aversu i reversu nejsou vzácné, avšak nijak markantní; výraznější dvojrázy se objevují ojediněle. Mincovní typ se vyznačuje poměrně vysokou ryzostí; z třiceti hydrostatickou zkouškou měřitelných exemplářů vykázalo plných šestnáct ryzost nad 400/1 000, deset v rozmezí 301–400/1 000, v rozmezí 201 – 300/1 000 pouze čtyři kusy.