Av.: „vyhublé“ poprsí knížete vpravo

Rv.: postava sv. Václava? stojící nebo sedící na stolci? čelně, pravici zdviženu k pozdravu či žehnání

Poznámka: Oboustranně excentrická ražba: avers přímo dolů (180°), revers přímo vlevo (270°). Jako některé další ražby bořitovského pokladu, rovněž denár typu C 452 – Š 371 – VP 131 byl dle revize Jana Videmana a Josefa Paukerta dosud znám v jediném exempláři, z nálezu na Bílé hoře u Prahy roku 1885 (Videman – Paukert 2009, 233, č. 131). Oba autoři přitom zcela oprávněně zdůraznili značně zkomolené opisy mince a tedy i její nejisté zařazení. Šestice nových bořitovských denárů tuto skepsi spíše posiluje, než vyvrací. Opis aversu čtený od dělícího kříže zleva doprava by sice prvními čtyřmi literami, končícími typickým T mohl na Svatopluka odkazovat, další čtení ale je značně nejisté, vše komplikuje zejména přítomnost litery R jako předposledního písmene takto orientovaného opisu, pokud nejde o záměnu s literou P. Opačně orientované čtení by mohlo naopak ukazovat na Břetislava (II.); s jeho formálně zcela odlišným mincovnictvím na Moravě však tento typ nemá jinak žádnou zřejmou souvislost. Pravděpodobně světecký výjev reversu, s opisem opět značně koruptelním, začínajícím však typickým W, by mohl ukazovat na sv. Václava jako světce především na olomouckých mincích, ani to však nemusí být bezpečným vodítkem. K opatrnosti nabádá i formální provedení světecké postavy na rubu – její korpus (nikoliv už hlava) má totiž velmi věrnou, téměř do detailu shodnou analogii v postavě sv. Petra na reversu denáru C 396 – Š 440 – VP 85, náležejícího bezpečně Oldřichu Brněnskému. V legendě líce se sice vyskytuje litera R, pro Oldřicha charakteristická, opis však jinak Oldřichovu jménu nijak nenasvědčuje. Ani formálně nemá písmo určité, pro brněnskou mincovní produkci typické znaky, s bezpečnější atribucí denáru bude proto nutné počkat do detailního rozboru jednotlivých punců. Mince vnějším líčením není vzhledná; s nepříliš pečlivě a přesně provedenými perlovcovými vnitřními obvodky jsou ve shodě vlastní mincovní obrazy, zejména jednoduše až primitivně pojednané poprsí knížete s nepřirozeně dlouhým krkem na aversu. Ani ražba není bezchybná, častější jsou excentrické posuny zvláště aversu. S fabrikou mince souzní i velmi nízká zjištěná ryzost, u pěti měřitelných exemplářů se pohybující většinou pod 100/1 000 (69, 58 a dokonce jen 14/1 000), a jen dvakrát dosahující velmi průměrných 174, resp. 160/1 000. Šestice kusů vykazuje užití širší škály razidel: u aversu se podařilo doložit tři, u reversu čtyři razidla.