Av.: hlava knížete v klobouku čelně

Rv.: eucharistický Agnus Dei vpravo

Poznámka: Mince ražena na větším střižku – širší vnější obvodky, avers i revers s excentrickou ražbou shodně přímo vlevo, 270°. Revers s výrazným dvojrázem. Denár typu C 439 – Š 360 – VP 126 byl do objevu bořitovského depotu znám dle celkové revize moravských denárových ražeb v jediném exempláři z rakvického hromadného nálezu; dnes je tato mince zřejmě nezvěstná (Videman – Paukert 2009, 226, č. 126). Rakvický denár byl navíc ve střední části opisu aversu nedoražen; Josef Smolík, jenž mince z Rakvic roku 1886 vyhodnocoval, tak třetí literu zleva na opise interpretoval jako Ʇ, nikoliv jako R, které nesou všechny tři bořitovské denáry, a tento typ tak přiřknul Svatoplukovi; po něm také všichni další badatelé (Smolík 1886, sl. 305–306, č. 26, tab. XII(XXX): 26). Vynikající zachovalost tří bořitovských mincí takovouto atribuci poněkud problematizuje. Je třeba zdůraznit především dobrou formální úroveň denáru: velmi výrazný a dobře vyměřený perlovcový vnitřní obvodek, přesvědčivě podaná en face podobizna knížete na líci a zejména expresivní zobrazení Božího Beránka na rubu mince, stejně jako jistě ryté litery opisu. S esteticky působivým vnějším vzhledem koresponduje i výrazná velikost střižku mince. Denár je velmi zajímavý ale především samotnou ikonografií: zřejmě slaměný pletený, rolnický klobouk knížete nás zavádí do (ztraceného) světa archaické mytologie nejstarších Přemyslovců, do světa Stadické pověsti a mýtu o knížeti – oráči, zatímco Agnus Dei provázený jménem sv. Václava na reversu připomíná svatost (a oběť) člena přemyslovského rodu. V protikladu s vnější kvalitou denáru je naopak tenký mincovní střižek a nízká, v případě denáru S 8145 dokonce neměřitelná ryzost, u dalších dvou kusů dosahující pouhých 185 a 99/1 000. Sám opis líce přidělení Svatoplukovi příliš nenasvědčuje; při čtení zleva doprava sice prvé litery SVɅ Svatoplukovo jméno navozují, v dalším opisu však chybějí další typická písmena, zejména T a P. Naopak při opačném orientaci by počáteční litery OSR (kde S často na denárech nahrazuje L) mohly ukazovat na Oldřicha Brněnského; zřetelně „brněnská“ je také typika litery C na líci i rubu, s rozšířenými konci. Samotná dedikace reversu mince sv. Václavu, typická pro olomoucké ražby, stejně jako motiv Božího Beránka směřují ale denár více do Olomouce; Brno však svatováclavská tématika zcela nevylučuje. Vzpomeňme kostel sv. Václava na území někdejšího jižního předhradí starobrněnského hradu 11. a 12. století, na nějž mohlo být přeneseno patrocinium rotundy, vystavěné zde někdy v 11. věku a zaniklé nejpozději v první polovině následujícího století (srov. Merta – Sedláčková 2013, 33–34, pozn. č. 13). Jinak velmi vzácný výjev Agnus Dei se v moravské a v české materii vůbec vyskytuje pouze na líci Svatoplukova denáru C 449 – Š 368 – VP 127 (kvalitní fotodokumentaci viz Videman 2025, 157–158, č. 441), stejně jako na dvou jiných, zcela nově se v bořitovském pokladu objevujících, zatím nepřidělených mincovních typech (S 8409 – S 8422). Určitější možné přidělení tak může přinést jen podrobná analýza razidel a užitých punců; revers tří bořitovských denárů vzešel z jediného, aversy pak ze dvou různých kolků.