Av.: dvojice knížat v poprsí, otočených k sobě a držících společně v rukou kříž

Rv.: polopostava sv. Václava vpravo, v ruce kříž

Poznámka: Mince ražena na poněkud větším střižku a oboustranně s excentrickými posuny přímo vzhůru: avers 11°, revers 355°. Díky hromadnému výskytu (248 kusů!) v depotu z Loštic (1910) se Svatoplukův denár C 446 – Š 366 – VP 121 řadí k vůbec nejhojněji dochovaným typům Svatoplukových mincí; také v Bořitově je zastoupen třinácti kusy vcelku početně (srov. Videman – Paukert 2009, 218–219, 450, č. 125; Krejčík – Štefan 1998). Přes průměrnou hmotnost se zdá, že tato Svatoplukova emise náležela k rozhodně kvalitnějším, s vyšší ryzostí mincovního kovu: ze dvanácti měřitelných kusů vykázaly čtyři ryzost 401–430/1 000, další dva pak 377 a 378/1 000, tři jiné 253, 259 a 290/1 000. S tímto znakem koreluje vnější vzhled mince a pečlivá ražba, dovolující označit tento typ za Svatoplukův „reprezentativní“ denár. Charakterizují jej dobře zvládnuté reliéfy obrazů na líci i rubu, pravidelné a dekorativně působivé obvodky, jistě, čitelně, neobměňovaně a bez koruptel konstruované opisy, stejně jako ražba bez větších posunů a dvojrázů. Stylově přitom denár navazuje na výtvarný glyptický projev některých moravských ražeb Břetislava II., zejména reversů typů C 383/386 – Š 454/457 – VP 59/62 (srov. foto všech tří typů u Videmana 2025, 117, 119, 154, č. 407, 409, 438); razidlo líce našeho denáru pak posloužilo při ražbě dosud unikátního Svatoplukova denáru C 445 – Š 365 – VP 120. Ražbě ve velkém množství nasvědčuje značný počet identifikovaných kolků: třináct bořitovských exemplářů vykazuje plných deset razidel aversu a 12 razidel reversu.