Av.: polopostava knížete vlevo, s křížkem v ruce

Rv.: poprsí sv. Václava vlevo, s křížem

Poznámka: Opisy a vnější obvodky denáru oboustranně poškozeny korozí. Prvé dvě mince typu Š 380 – VP 113 byly nalezeny teprve roku 1962 při výzkumu pohřebiště na sadské výšině jako milodar v hrobech MH 498 a MH 648 (30/62 a 194/62) a Jiřím Sejbalem přes jejich značné poškození identifikovány jako další reprezentant skupiny Svatoplukových denárů malého střižku a schematizovaného provedení (cf. Sejbal 1986, 120–121, 132, 154, č. 38, 39, tab. V: 38, 39; Galuška – Hochmanová-Vávrová – Hrubý – Mitáček 2018, 272, 314–315, MH 498, MH 648). Jiné numismaticky popsané a vyhodnocené exempláře již do objevu bořitovského pokladu nepřibyly (srov. Videman – Paukert 2009, 207, č. 113), jedenáct dobře zachovaných kusů z Bořitova tak jednak spolehlivě potvrzuje původní atribuci Svatoplukovi, jednak dovoluje širší závěry o tomto typu. Zjednodušené provedení obrazů na líci i rubu i řemeslně nedokonalé provedení vnitřních obvodků skutečně odpovídá analogickým typům Svatoplukových ražeb; vyzvednout lze naopak dobře a čitelně provedené opisy i vcelku pečlivou ražbu, s minimem dvojrázů či posunů ražby. Zaráží hydrostatickou zkouškou indikované značné rozptyly ryzosti: z deseti měřitelných mincí nedosahovala jedna ryzosti 100/1 000, další dvě vykázaly rozmezí 201–300/1 000. Celkem čtyři kusy se pohybovaly mezi 201–300/1 000, tři mezi 301–400/1 000. Zjištěné hodnoty řadí tento typ mezi jakostně průměrné, nikoliv však nejslabší Svatolukovy ražby. Jedenáct mincí vykázalo ražbu aversu ze čtyř, reversu až ze sedmi kolků; rubní razidlo tak mohlo být razidlem svrchním.