Av.: postava knížete v bohatém dlouhém rouchu, s křížem v ruce vlevo

Rv.: postava knížete v plášti, sedící na trůně, s praporcem v pravici

Poznámka: Avers ražen mírně excentricky s posunem vlevo nahoru, 309°. Rub s částečným poškozením korozí. Mince typu C 434 – Š 355 – VP 106 náleží beze sporu k nejzajímavějším moravským denárovým ražbám. Zcela zřejmá jsou v opisech jména knížat Svatopluka Olomouckého a Oldřicha Brněnského; jde tak velmi pravděpodobně o společnou mincovní emisi těchto Přemyslovců, naznačující existenci jejich mocenského, politického a měnového spolku či aliance v určitém období rušných dějin českého státu na přelomu 11. a 12. století. Do úvahy připadají prakticky pouze dva časové úseky. Prvým mohou být léta 1095–1097, kdy obě knížata paralelně vládla ve svých doménách pod svrchovaným panstvím Břetislava II. a mohla takto ve vzájemném spojenectví hledat vůči Břetislavovi oporu. Tato perioda skončila roku 1097 internací Oldřicha v Kladsku a jeho opakovanými střety s Břetislavem II., zatímco Svatopluk zachoval tehdy i v dalších letech věrnost ústředním pražským vládcům. Bylo tomu jak v případě Břetislava II., tak po jeho zavraždění roku 1100 i nově nastoupivšího Bořivoje II., jehož dokonce roku 1001 v jeho střetu s Oldřichem Brněnským Svatopluk tažením k Malínu vojensky přímo podpořil. Podruhé se oba bratranci tak mohli pragmaticky sblížit teprve někdy po roce 1103, po zásadní Svatoplukově roztržce s Bořivojem II., kdy naopak olomoucký kníže potřeboval mít na Moravě krytá záda při svém mocenském nástupu proti Bořivojovi roku 1105; nápadnou paralelou tu může být kronikářsky (Gallem Anonymem) doložená Svatoplukova dohoda roku 1106 s polským knížetem Boleslavem III. Denárem C 434 – Š 355 – VP 106 indikovaná aliance Svatopluka s Oldřichem by pak v tomto případě fakticky skončila po nástupu Svatopluka na pražský knížecí stolec v květnu roku 1107, kdy zřejmě vládu či alespoň správu v olomouckém knížectví předal mladšímu, tehdy nesporně již dospělému bratru Otovi Černému. Z více důvodů připadá do úvahy pro vznik pojednávaného denáru právě tento mladší interval let (1103)1105–1107; argumentem tu může být zejména nízká ryzost mince, kontrastující s její velikostí a snahou o reprezentativní vzhled. Na stranu druhou nelze pominout – snad záměrnou – tradicionalitu, konzervativizmus či přímo historizmus obrazové složky denáru: velmi blízko mu v tomto ohledu stojí moravská (olomoucká?) ražba Spytihněva II. z doby po roce 1050 (1055?) typu C 327 – Š 315 – VP 11 (detailní foto přináší Videman 2025, 66–67, č. 373). Zde lze hovořit nikoliv o inspiraci, ale o přímé, až do detailů jdoucí parafrázi: společný Svatoplukův a Oldřichův denár pouze rozvíjí a dále vyzdobuje některé prvky obrazů Spytihněvovy mince. Platí to zejména o Svatoplukově okázalém slavnostním plášti, kde někteří řezači kolků vystačili s výraznou kruhovou sponou pláště a puncovými liniemi vykreslujícími ozdobné ornamenty látky (razidla a–c), jiní ale velkou plochu předního dílu pláště knížete přizdobili dvojící kruhových punců v koncentrických kružnicích (razidla d–h, i). Další řezač tento díl pokryl dokonce náročným vegetabilním pletencovým úponkovým dekorem (razidlo ch). Stejně tak na obloucích stylizovaného trůnu na druhé straně mince přibyly dekorativní kulové hlavice. Zcela ojedinělý v kontextu české a moravské mincovní produkce knížecího věku je pak složitý dvojnásobný vnější obvodek, kombinující obligátní pilovitý motiv s perlovcem. Obrazové motivy svojí formou blízké pojednávanému denáru lze současně nalézt i na dalších Svatoplukových ražbách vyšlých z olomoucké mincovny, konkrétně na aversu denáru typu C 430 – Š 350 – VP 122 (motiv trůnícího panovníka s praporcem), obdobné tříčtvrteční postavy knížete v slavnostním plášti s procesním křížem nesou pak líce mincí typů C 433 – Š 354 – VP 105 a VP 103. Nejen co do výběru motivů, ale i co do technických detailů razidel lze předpokládat vznik mincí ve Svatoplukově olomoucké, nikoliv Oldřichově brněnské mincovně; kupříkladu originální podoba litery S na některých razidlech (d–h), charakteristicky „kompozitně“ složená ze tří osobitých samostatných punců, má svoji přesnou obdobu na jiném Svatoplukově denáru typu C 427 – Š 346a – VP 99 (detailní fotodokumentaci přináší Videman 2025, 142 – 143, č. 429). Celkově se společný Svatoplukův a Oldřichův denár vyznačuje výraznou, mnohdy ale méně pečlivou ražbou; časté je excentrické posunutí jedné nebo i obou stran, občas se vyskytne ražba na formátem neúměrně větším střižku i dvojráz na aversu. Identifikace jednotlivých razidel určuje poněkud překvapivě jako spodní, stabilní kolek averzovou stranu se zjištěnými deseti různými razidly oproti plným dvaceti razidlům reversovým; ty tak zřejmě byly razidly volnými svrchními. Značný počet zejména rubních kolků současně navozuje představu rozsáhlé, snad ale jen plánované produkce; mince byla donedávna známa pouze v několika málo kusech (čtyři?) z rakvického pokladu, další tři (?) exempláře do roku 2009 přibyly z Brna a ze dvou soukromých sbírek (srov. Šmerda 1996, 102–103, č. 355; Videman – Paukert 2009, 196–197, č. 106; Videman 2025, 148, č. 434). Opakovaně bylo v případě těchto starších akvizicí upozorněno na aspektivně patrnou nízkou ryzost (Videman – Paukert 2009, 197; Videman 2025, 148). Hydroskopickou analýzou získaná data prozrazují spíše velký rozptyl, jakostní nejednotnost tohoto typu, pohybující se od zcela marginálního obsahu stříbra (24, resp. 53/1 000) přes průměrné hodnoty okolo 170/1 000 až po relativně vysoké objemy přes 300/1 000 (čtyřikrát, maximálně 366/1 000). Obecněji nízkou jakost do určité míry vyvažovala poněkud vyšší celková hmotnost, i tak se ale tento typ denáru řadil spíše k sice okázale „reprezentativním“, avšak méně hodnotným mincím.