Av.: hlava knížete vpravo

Rv.: polopostava sv. Václava čelně

Poznámka: Mince po ražbě výrazně nastřižena (Av.: 337°, vstřih 2,1 mm). V zásadě jde o minci odpovídající denáru Oty I. Sličného typu Cach 376, Šmerda 329 a Videman – Paukert 39. Liší se však jak poněkud hrubší fabrikou, tak kráceným provedením opisu na aversu (OTTO ERVUS DE místo plného znění OTTO SERVUS DEI). Odlišné je pak ale zejména líčení reversu: místo polopostavy anděla v perlovcovém obvodku je zde volně v mincovním poli en face spíše zobrazen v plné postavě sám svatý Václav; jeho vlastní korpus lze interpretovat daleko pravděpodobněji než mohutná křídla na nebe přijatého světce jako reprezentativní šat (plášť, kabátec). Na ztvárnění Václavova slavnostního ustrojení na této minci navazují některé reversní strany ražeb Svatoplukových (Cach 426, 427, 433; Šmerda 346a, 346b, 354; Videman – Paukert 2009, 98, 99, 105; v realističtějším provedení Cach 453; Šmerda 372; Videman – Paukert 132). Tento typ Otova denáru, v bořitovském pokladu doložený ve dvou kusech, byl dosud znám jedině ze sbírky Pavla Šťastného; velmi otřelý exemplář, ražený navíc z nekvalitní slitiny, neumožňoval však bezpečné zařazení, Jan Videman a Josef Paukert jej pracovně přiřadili na základě výše vzpomenutých analogií mezi mince Otova syna Svatopluka (Videman – Paukert 2009, 188, č. 100; Videman 2025, 144, č. 430). U bořitovských denárů zaráží velké rozdíly v jakosti (140 a 387/1 000; také denár ze Šťastného sbírky má aspektivně velmi malou ryzost). Nicméně zatímco aversy jsou raženy jinými razidly, reversy pochází bezpečně z jednoho razidla, odlišnými kolky pak byla zhotovena mince získaná Pavlem Šťastným.