Av.: ruka s křížem vlevo, vyrůstající z kaplice

Rv.: stylizovaná polopostava knížete sedícího na trůně čelně, v pravici kopí

Poznámka: Avers ražen excentricky s posunem téměř přímo dolů (184°). Sedm mincí z Bořitova náleží typu C 412 – Š 448b – VP 95, v literatuře běžně přiřazovanému Litoldu Znojemskému. Denár je svým líčením a fabrikou skutečně zcela shodný se standardními Litoldovými denáry typu C 411 – Š 448a – VP 94, s evidentním jménem Litoldovým na aversu, jeho opisy však tentokrát nesou na obou stranách jméno sv. Mikuláše jako ochranného světce znojemského knížectví. Denár tak nemůže být přidělen Litoldovi jako minci vydávajícímu suverénovi; řadí se naopak do velké skupiny moravských denárů, nesoucích na líci i rubu pouze jména světců. Znojemská fabrika a původ mince jsou však přitom evidentní; lze počítat s její emisí buď v době, kdy Litoldovo jméno nemohlo být na ražbách vyšlých ze znojemské mincovny uvedeno z mocensko-politických důvodů, přes přetrvávající kontinuální činnost mincovny, nebo v období mezivládí po Litoldově smrti 15. března 1112. Pravděpodobnější je přitom z více důvodů první možnost; do úvahy připadají zejména léta na přelomu 11. a 12. století, kdy vyvrcholily rozpory obou synů moravského knížete Konráda, Oldřicha i Litolda, s ústředním přemyslovským vládcem, Břetislavem II. K roku 1097 zmiňuje sice kronikář Kosmas pouze uvěznění Oldřicha Břetislavem v Kladsku, současně však mohl být internován i jeho (mladší) bratr Litold, tak jako kdysi roku 1055 za Spytihněva II. otec obou bratrů, Konrád, spolu s jejich strýcem a svým bratrem Otou Sličným. Po krátkém intermezzu pak musel i Litold někdy před polovinou roku 1099 svoje knížectví znovu opustit, aby se jej opětovně ujal někdy po smrti Břetislava II. 22. prosince 1100. Mince typu C 412 – Š 448b – VP 95 tak mohou pocházet právě z mocensky nejistého období let 1097/1099–1100. S produkcí tohoto typu v omezeném časovém období přelomu 11. a 12. věku konvenuje rovněž jeho masová přítomnost (252 kusů) v pokladu z Morašic, obsahujícím jinak jako nejmladší mince jedny z prvních denárů Oldřicha Brněnského a patrně vůbec nejstarší typ denáru Svatopluka jako samostatného vládce Olomoucka (Videman – Paukert 2009, 178–179, 452, č. 142). Se vznikem za krizového období může souviset dále také oproti předchozí Litoldově ražbě znatelně nižší ryzost, pohybující se průměrně mezi 146–388/1 000, s výrazně nižšími mezními výchylkami (41 a 83/1 000). Jinak denár tohoto typu nese, jak již bylo řečeno, veškeré typické znaky fabriky znojemské knížecí mincovny, zejména originálně řešené vnitřní obvodky, kompozici obrazu a specifické písmo opisů s unciálními prvky. O poměrně vysoké produkci svědčí i množství zjištěných kolků: zatímco u aversu to bylo na sedm mincí pět kolků (společné razidlo: S 8013, 8014, 8017), revers byl každý ražen z jiného razidla.